1°C
Video se připravuje ...
... novinářům mluvčí ŘSD Jan Rýdl. Cena opravy by... řidičům omlouváme,“ řekl Rýdl. ŘSD podle Rýdla... vždy dva pruhy. Rýdl proto apeluje na.... Za velmi důležité Rýdl označil, aby opravy... termínu hotovi," řekl Rýdl. Opravovaná část Pražského...
Mezi Čechy všeobecně panuje nespokojenost se stavem silnic a dálnic u nás. Neustálé uzavírky, kolony kamionů a mnohdy několikahodinová zdržení na cestách. Podle mluvčího Ředitelství silnic a dálnic Jana Rýdla jsme ale kritičtější víc, než je třeba. Oprava nejproblémovější D1 prý dokonce vzbuzovala zájem v zahraničí, k definitivnímu konci se ale nikdy nepřiblíží. „V ideálním stavu D1 není a nikdy nebude. Takhle zatížená dálnice potřebuje vlastně neustále nějakou péči, pořád tam uvidíte naši asistenci naši ...
České silnice podle mluvčího Ředitelství silnic a dálnic Jana Rýdla patří mezi nejbezpečnější, především díky mentalitě českých řidičů. „Na rozdíl od velké části Evropy, když mám příležitost se podívat jinde, tak český řidič jezdí slušně, rozumně, zodpovědně. Dokonce si myslím, že český řidič je v Evropě jeden z nejlepších, pokud jde o zipování, takže na českého řidiče já nedám dopustit,“ uvedl v Epicentrum Blesku. Nešvary jako jízda v levém pruhu či tlačení se na vůz před sebou prý nejsou v povaze ...
... silnic a dálnic Jan Rýdl (51) dodatečně nezíská.... Instituce, jejímž je Jan Rýdl mluvčím, působí po...
Návrat domů jsme rozdělili do dvou dnů – kvůli vzdálenosti. Nejprve jsme opustili ostrov a přejeli do Bangkoku. Po pohodlném přespání v hotelu jsme až druhý den večer jeli na letiště a domů. Uf, byla to hromsky těžká cesta plná nepříjemností. Nejdříve handrkování Opustit ostrov bylo vcelku snadné. Předcházelo tomu nicméně vypořádání se s majitelem a správcem resortu domů, kde jsme bydleli. Šlo o maličkosti: 17 pochytaných krys do pastí (k tomu Bůhvíkolik nepochytaných), vzdutou dlažbu na terase, vybouraný ...
Tak pomalu balit. Je to neuvěřitelné, ale tři měsíce našeho pobytu v Thajsku jsou za námi. Není to ale vůbec – zjišťujeme – čas na nostalgii. Krom toho, že se kluci pekelně těší domů, jsou to i dny dost drsného starání se. Vrátili jsme jednu půjčenou motorku. Máme tu totiž už pár dní auto z půjčovny. Šéfka úklidu Jum má tak trochu vlastní půjčovnu a dala nám prima cenu. Krom toho za námi na poslední dva týdny přijely dvě známé z Čech a na dva skútry je nás už opravdu moc. Řešíme dopravu zpátky do Bangkoku....
Proč jsme do Thajska jeli? Za slony? Za pálivou kuchyní? Za třicítkami přes den? Za teplým mořem? Za prací? Ano, ano, ano. Taky. Ale hlavně za zdravím pro děti na celou zimu. No a zatím co jsme slonů i pálivé rýže užili až až, kluci smrkají a kašlou. Podle všeho jsme tu chytili nějakou virózu. Nechtěli jsme ty obvyklá dvoje antibiotika pro každého synka během jediné zimy. Nechtěli jsme pořád dokola a dokola točit mezi školou a domovem ty nákazy a uzdravování. Chtěli jsme jednu zimu bez nemoci. Proto jsme ...
Druhý den poznávání Kambodži má přídech pořádných extrémů: více než tisíciletá historie, bída až na dřeň a hned vedle přítomnost dokonale moderní doby. Hned po snídani na nás čekal minibus a jeli jsme hodinu a půl do hor. Prvních nějakých čtyřicet padesát kilometrů to byla nádherná asfaltka – široká, rovná, jakou by většina českých silnic mohla Kambodži závidět. Pak za jedním kruháčem to pod kolama zachrupalo a jelo se po prašné cestě jen trochu vyštěrkované. A byli jsme v tom. Za autem, které se řítilo ...
Ráno ve slušném hotelu se setkáváme s novým průvodcem – sympaťák kolem třiceti s docela dobrou angličtinou – a míříme rovnou na nejcennější klenot: Angkor Wat. U vjezdu nám kupuje vstupenky – tady se znovu fotíme a na každé vstupence je kód a podobenka – a pak už se jenom přesouváme mezi chrámy. Vstupujeme východní branou. Slunce máme v zádech a skoro nikdo tu není. Před námi se vypíná skoro tisíc let starý palác, tedy spíš monumentální svatyně, zdá se větší na naše Hradčany. Je celý z pískovce. Přitom na ...
Přiletěli za námi známí. Byli rozhodnuti, že z Thajska chtějí určitě udělat výlet do blízké Kambodži. Přidal jsem se k nim. Vyrazili jsme na 4 dny do země s tisíciletou kulturou a nedávnou krvavou khmerskou historií. Start byl z ostrova už před osmou ráno. Ferry na pevninu a potom skoro čtyřhodinová cesta minibusem na hranice probíhaly bez jakéhokoliv překvapení. Jen to, že řidič jel, jakoby minivan ukradl, bylo na dlouhé trase celkem nepříjemné. Víza k sousedům První křest ohněm nás čekal na hranicích. ...
Byla ale i setkání jiná. Vlastně tak trochu obrácená. Potkali jsme rodinu, která tu byla na nějakých deset dní. Až tady jsme jim řekli, co tu děláme a že píšeme do Blesku. Šup, sedli k internetu, načetli všechny články od začátku a teď nedávno, když jsme se na den dva tři odmlčeli, hned se emailem poptávali, jestli jsme v pořádku. Moc milé, vysloveně „Bleskové“ setkání bylo s Kiki. To nám napsali manželé z Čech, že před dvěma lety byli na ostrově v ubytování u moc sympatické Němky a že by k ní chtěli znovu...
Nežijeme tady nijak přehnaně společenským životem. Je ale fakt, že díky docela široké známosti o našem pobytu se nám nejen hlásí vzdálenější známí i neznámí, ale občas se u nás i někdo zastaví. Stovky emailů máme ve schránce. Na všechny odpovídáme. Píší nám lidé, že nám drží palec, ale třeba i že se chystají do Thajska a jak to vypadá v Bangkoku po vyhlášení výjimečného stavu, jaké je třeba očkování, jestli se tady dá pít místní voda, kde se na ostrově nejlépe fotí palmy nebo kde je nejlepší bydlet? A ...
Mířili jsme k ostrovu Ko Way . Tady jsme zakotvili u mola a tím tak trochu skončila i naše samota. Byly tu další tři nebo čtyři lodi a u břehu v ostře oranžových záchranných vestách rejdilo nějakých čtyřicet šnorchlařů. Nicméně pobřeží bylo docela velké a tak jsme s Honzíkem i Matýskem – oba ve vestách – vlezli do moře „na kukačku“ taky. Moc veliké vítězství to ale nebylo: moře bylo trochu zakalené a ryb nebylo nijak moc. Ale nějaké přeci jen byly a klukům se to líbilo. Plavaly tu dlouhé tenké „jehly“, ...
Na jižním okraji ostrova KohChang jsou rozesety v moři malé i větší ostrovy. Ostrůvky. Už na pohled z dálky romantické. Chtěli jsme tam. Ale představa přeplněné výletní lodi a řvavé ruštiny všude kolem se nám nelíbila. Nakonec jsme našli pěknou loď, bezva posádku, rozumnou cenu a fantastické zážitky! Začalo to samozřejmě nabídkou plážových nadhaněčů. Slibovali zážitky, oběd i slevu a děti zdarma. Nějak se nám do toho nechtělo. Pak nás ale napadlo poptat se kousek od nás bydlícího Američana Armyho (je tu na...
To, čeho jsme se podvědomě báli, se stalo. Znovu! Soňa znovu upadla na schodech. Chodíme tu bosi a schody kloužou. Stalo se to večer a jeli jsme na kliniku. Těch cest po schodech do patra, do ložnic a zase zpátky je přes den hodně. Kluci tady často chtějí běhat, snažíme se je mírnit. Hry jim přesouváme do přízemí nebo ven. Jen a jen aby neběhali po schodech. Osudný večer Večer už jsme se všichni chystali do postelí. Soňa už uložila Vítka a ještě se rozhodla dojít pro něco dolů. Snad pro vodu, kdyby byla v...
Vypluli jsme. Moře mírně házelo, loď nebyla přeplněná a čekalo nás nějakých čtyřicet minut plavby nejprve k tomu velkému vraku. Pluli jsme a Honzík začal blednout v obličeji. Nakonec těsně před uvázáním lodi nad vrakem Honzík s mojí pomocí nakloněn přes levý bok na přídi vrhnul. Chudák. Mizerně jsme snídali, pak ta jízda autem v zatáčkách a nakonec loď. Šel si zničeně lehnout na horní palubu. Odpočíval. Domluvil jsem se se sympatickou Bulharkou, že na něj dá pozor a šel se potopit k vraku. Okamžitě po ...
Honzíkovy narozeniny jsou tady. Je mu devět, klukovi. Toto letí. Moc a moc si přál zkusit potápění. Ještě před startem do Thajska jsme si říkali, jako naše malé tajemství, že by tady v teplém moři mohl zkusit svůj první mořský ponor. A Honzík se začal tiše, dětsky těšit! Start za dárkem Den před narozeninami jsme vyrazili. Potápěčských agentur tady pár je a denně vyráží nějaká loď na těch pár nejzajímavějších míst. Thajské moře sice není až tak bohaté přehršlemi ryb, korálů a života jako třeba Rudé moře v...
Jsme tu na tři měsíce. Thajská ambasáda v Praze vydá víza nejvýše na dva. Thajci jsou ochotni prodloužit pobyt nejvíce na 90 dní. Je jasné, že jsme během našeho pobytu museli pěkně na místní úřady prosit o prodloužení pobytu. Bál jsem se toho mnoho měsíců předem. A právem! Jak na to? Největší dilema jsem měl s tím, kdy mám pro prodloužená víza vlastně vyrazit. Pokud pro ně zažádám s předstihem, budu mít jistotu, nebo třeba možnost opravného pokusu, ale může se stejně dobře taky stát, že mi úředník prostě ...
Nic nám tu neschází. Už vůbec ne plískanice a chřipky nebo virózy. Nicméně načas vystěhovaný Čech z domoviny si přeje pobyt v exotice doplnit několika drobnostmi. A tak babička ve spolupráci s naší kamarádkou postupně z kufrů kromě pár triček, kraťasů, šampónu, žabek a klobouku a slunečních brýlí vytáhly: Český chleba Hroudu uzeného Červené víno Škrabku na okurky Zrající sýry Ocet Dřevěnou vařečku Knedlík Majoránku Struhadlo Sunar Puding Strouhanku Šišku tvrdého salámu Instantní kaši Meruňkovici ...
Nebylo co řešit, nebyl prostor na omyl. Bylo jasné jakým letem i kdy asi vyjde z příletu. Na babičku jsme se těšili. Teď jen se dočkat. Přesto to byly nervy. Zatímco Honzík hrál na tabletu a hltal nakoupené sendviče, já vyhlížel s dobře třicítkou agentů cestovek a taxifirem u příletů.Do Bangkoku to přilétá jedno za druhým, ta největší letadla světa jsou tu naprostou samozřejmostí. I babička Líba měla přiletět Airbusem A-380. Čekal jsem Nadešel čas, kdy měla už už vyjít zpoza mléčného skla. Věděl jsem, že ...
První noc v Bankoku byla krušná, ale zvládli jsme to a na své cestě na letiště pro babičku pokračujeme neohroženě dál! Druhý den ráno jsme si na ulici dali snídani a radili se, co dál. V plánu jsme měli jednak ten královský palác, ale taky tu supermoderní rychlodráhu z centra na letiště. Zase tuk-tuk Šli jsme se zase zeptat. Po konzultaci s příjemnou Thajkou jsme přišli na to, že návštěvu paláce nemáme šanci (pokud chceme být před polednem na letišti) stihnout. Nevadí. Nahradíme jeden zážitek druhým. Ke ...
Měli jsme domluveno, že nás minivan vysadí na náměstí u památníku. Na zbytek cesty si vezmeme taxíka. Minivan ovšem zastavil na okraji dálnice kdesi ve městě, u sjezdového pruhu – dálnice je tady v úrovni dobře pátého patra moderního domu – a že díky a ahoj. Žádná zastávka, žádné klidné místo na vyložení kafrů. Thajci disciplinovaně vystoupili a bez jakýchkoliv protestů táhli své kufříky po dálničním přivaděči dolů do živého města. No co, šli jsme za nimi. Vystoupila tady i ta hodná vstřícná Thajka a ...
Na Ferry, tedy přívoz na pevninu, nás dovezla manažerka úklidu Jum. Má nás ráda a my ji. V devět jsme stáli v přístavu. V půl desáté jsme odpluli a před desátou jsme už vystupovali na pevnině. Hned jsme oslovili holčinu s výrazným transparentem: Bangkok Minibus 300BTH!!! Směšná cena. A teď to začalo: vyjíždějí prý hned, ale do centra, kam chceme, na ulici Khao San prý už nezajíždějí a na Honzíka žádnou slevu nedostaneme. Vyjednávání nepomohlo. Zaplatili jsme a skočili s dalšími několika Thajci a dvěma – ...
Už dlouho předem padlo rozhodnutí, že babičce, která nakonec přiletí i s jednou rodinnou kamarádkou, pojedeme na letiště naproti. Doprava z letiště až k nám je totiž dlouhá nějakých 400 kilometrů. Je tedy potřeba najít toho správného řidiče, ujistit se, že není podvodník a nalodit se na trajekt. Tak pro jistotu. A protože je možné z toho udělat docela zajímavý výlet, rozhodli jsme se, že se mnou do Bangkoku pojede skoro devítiletý Honza. Pojedeme už den předem a něco zažijeme. Pánská jízda! Dějí se věci No...
Přiblížilo se datum, kdy za námi měla přiletět babička. Moje tchýně. Žádná pohroma – máme se rádi. Fakt. Není ale příliš zběhlá v cestování, natož tak daleko, takže jsme pro zajištění její cesty udělali maximum. A navíc jsme jí s Honzíkem přijeli na letiště v Bangkoku naproti. Už dlouho dopředu jsme si říkali, co je třeba zařídit,. Připravit, domluvit, na co myslet, až se za námi vypraví babička Líba. Těšili jsme se. Po dvou měsících života na ostrově, prakticky jen spolu, se blížilo rozptýlení. Fahrplan ...
Tak si se Soňou říkáme, jak příští zimu. Je jasné, že kluci jsou zdraví a tudíž se nám hlavní důvod sem jet naplno vydařil. Počítáme, na kolik nás tahle mise přijde, jak je a bude na tom naše rodinná pokladna. Jak to bude s prací. Bude práce i tady? A kdybychom sem chtěli zase, tak kam. Zase do tohodle domu? No a pak Soňa zahlédla TEN dům… Je nějakých pět šest kilometrů od našeho současného. Stojí vlastně na samém severním okraji Koh Changu. A je dokonalý. Ráj na druhou Vzniklo to tak, že jsem Soňu požádal...
Každý kus života má dvě stránky. Nebudeme se tvářit, že tu máme jen samá dobrodružství a exotickou idylu. Prdlajs! Zničeho nic se nám vzdula a praskla dlažba na terase a chytili jsme další krysu. Pátou! Já byl právě na výletě v džungli, Soňa doma s klukama. Dělali školu. Najednou se prý začaly ozývat zvenku zvuky, jako kdyby přišlo prudké krupobití a pak prásk. Dlažba na terase se vydula a praskla. Jsme v oblasti, kde je třeba počítat s takovými překvápky, jako je zemětřesení nebo tsunami. Krizová situace ...
Slavný český spisovatel dobrodružných povídek Otakar Batlička, pár měsíců po svém útěku z domova, napsal otci pohlednici: Nemám co jíst, nemám, kde spát, mám se nádherně… Poslal to z jižní Ameriky. Mnoho jeho povídek se odehrává v brazilských džunglích. Povídky mají kluci rádi, pouštím jim je v autě. Teď jsme se do rovníkové džungle vypravili taky. Tedy nejprve já, na průzkum. Na ostrově Koh Chang je nádherné, téměř nedotknuté vnitrozemí. Hory, džungle, rozbitá koryta potoků. Jeden ze zážitků pro turisty ...
Vždycky, když jedeme na severní část ostrova, míjíme místní vojenskou marínu. Často tam kotví nějaká minolovka, dělový člun nebo radarové plavidlo. Kluky to strašně bere. A tak se naše jízdy odehrávají v koukání a volání: Je tam voják, není tam voják? Zkusili jsme dokonce na základnu proniknout. Není na světě nic, co by otec svým nadšeným synům dokázal nebo dokonce chtěl upřít. Navíc když i my, totiž já a Soňa jse se na tu vojenskou loď, která má vpředu i vzadu dělo, prostě chtěli podívat. A tak jsme ...
Oba starší kluci, Honzík s Matýskem si od nás potřebovali trochu odpočinout. A tak jsme já a Soňa sedli i s Vítkem na motorku a vyrazili na dokončení průzkumu jihovýchodního cípu ostrova. Čekalo nás víc dobrodružství, než jsme si naplánovali. Cesta tam v pohodě. Nějakých patnáct, dvacet kilometrů podél palem, moře, bambusovníků. Mířili jsme ke kopci, kde měla být gigantická socha sedícího Buddhy se skálou v pozadí.Fotky a plakátky na tuto atrakci je možné vidět leckde po ostrově. Soňa si zhruba pamatovala ...
Tak je nám tady docela smutno. Ne proto, že by se nám tady stýskalo. Ne proto, že bychom nemohli bez prapodivného „jarního“ ledna doma žít. Ani ne proto, že by klukům chyběla škola… Je nám smutno z potravin. My tady totiž přicházíme na to, že tady jíme „skutečné“ maso, zeleninu, ovoce. Nechceme se vrátit k průmyslovým náhražkám doma. Zní to vůči českému potravinovému trhu velmi drsně, ale ani zdaleka se kvalitou nevyrovná tomu, co je na pultech tady v Thajsku. Teď v zimě je to pro nás Středoevropany ...
Protože tady nejsme na dovolené, ale pracovně, dělíme čas mezi povinnosti a pláž nebo zážitky. A tak se teď koupat jezdíme tak třikrát za týden. Jinak kluci dělají školu. U moře pokaždé strávíme celý den a vracíme se úplně grogy. Thajsko je slavné masážemi. Našli jsme si na západní straně ostrova poklidné místo na pláži, kde jsou houpačky na palmách s kýváním až nad vodu, docela prima restaurace a masážní salon. Všechno u nosu.Kdykoliv přijedeme na tuhle pláž, kluci ani nemrknou a nakráčejí přímo do vody. ...
A je to tady. Z mnoha stran jsme slyšeli varování: pozor na skútry, je tu hodně, hodně nehod. No a teď se to stalo Soně. Zrovna vezla nejmenšího synka, Vítka. Všechno ale dobře dopadlo. Jeli jenom koupit starším klukům fritované kuřecí paličky. Vlastně to samé, co se za nehorázné peníze servíruje v jednom celosvětově rozšířeném kuřecím řetězci. Jenomže tady je to přinejmenším stejně chutné ale nejméně pětkrát levnější. Nejblíže je k fritovaným kuřatům od nás slabé dva kilometry. A zvlášť v poledním horku ...
Ani jsme se nenadáli, zdá se nám, a jsme pomalu v půlce tříměsíčního pobytu v Thajsku. Z dosud napsaných textů, když se na ně zpětně podívám, tuším vyznění: je to pohádka, idyla, ráj. Ale živit má obě strany. Ale i o těch to asi je. Samozřejmě, že nás potkaly takové věci, jako že jsme padali ze schodů, že Honza skočil z víc jak čtyřmetrového balkónu do bazénu, nebo že Vítek včera narazil čelem na hranu kamenného schodu na terase. Krev netekla, ale šlinc a modráka tam má pořádného.Dneska zrovna Soňa při ...
Už jsme to jednou zkoušeli, přesně na Silvestra, ale bylo obsazeno. Co? No přece sloni. Kdo navštívil Thajsko a nejel na slonu, nemůže říkat, že tu byl. Já vím, že by se dalo tvrdit, že kdo v Thajsku nenavštívil noční bar s erotickým programem, je na tom stejně, ale to jsou zase jiní turisti. My jsme tady i kvůli zdraví dětí. Takže sloni! Tady na ostrově jsou tři místa, kde vás na slonu svezou. Nejprve jsme koukali do mapky, pak do prospektů a pak jsem prostě rozhodl, že pojedeme na ty nejbližší. Byli tam ...
Nejlepší mejdany jsou ty neplánované. Alespoň tak se to říká. Nám se něco podobného potvrdilo nedávno. Vyrazili jsme na večeři ven a moc se to povedlo. Lítaly kolem nás plameny a jiskry jako někde v pekle. Korunu tomu dal sotva pětiletý pekelník. Najeli jsme na vysloveně thajský způsob zásobování domácnosti a sice: netvoříme zásoby. Nakupujeme na den. Nejvýš na dva. Na delší dobu máme rezervu leda tak toaletního papíru a cukru. A čaj. Evropě už jsme odvykli Ale od banánů počínaje, přes maso, ryby vůbec až ...
A už tu je náš rybář zas. Zastavil u našeho domu a z motorky sundal termoskový kbelík s pokličkou. Zaváhal. Pak kyblík zase naložil a popojel dál. Já ho pozoroval a říkal si: copak nám asi vezeš a nevíš jak na to? Měl jsem pravdu. V kyblíku byly čerstvě nalovené krevety. Jenomže tenhle zřejmě Kambodžan, jehož rodinné pohodlné přístřeší stojí ve svahu sto metrů za naším domem, neřekne anglicky opravdu ani slovo. A špatně mluví i thajsky. Kyblík krevet = čtyři tlumočníci A tak si dojel pro tlumočníka. Tedy ...
Všude na světě se potkáte s nějakým pitomcem, jinak se to říct nedá. I tady, v tropickém rji se našel. Stačilo pár dětských kroků po trávě. Tam, kde bydlíme je u moře nastavěných pár dalších domů. Samozřejmě v první řadě s výhledem na moře stojí ty nejlepší. Ještě před nimi je ale pláž – normální písečná, úzká – která je určená všem. Tedy nájemníkům domů v tomhle resortu. Ať už jsou v první řadě nebo kousek dál. Chodíme se sem koupat, s klukama běhat jen tak po písku, Vítek tu kreslí moc pěkná sluníčka. My...
Tak jsme zase vyrazili na výlet. Věděli jsme, že máme vodopády v podstatě za humny. Ale že je to taková romantika, to jsme netušili Dva tři kilometry od našeho domu stačí poslechnout dost nenápadnou ceduli, odbočit z hlavní a po dvou stech metrech zaparkovat. Ono to stejně nikam dál nevede. Tedy vede – úzká pěšinka do bujného tropického porostu. Thajští uhlíři Hned po pár krocích stojí opodál domek, velmi prostý. Za domem se z hromádky hlíny dusně kouří. To pan domácí si tu sám pálí dřevěné uhlí. Na ...
Nejsme sice postavičky ze slavného románu, ale dopadli jsme stejně. Stěhovali jsme se. Na vánočně-silvestrovský týden jsme se přesunuli do menšího domu. Důvodem je samozřejmě cena, ta přesně v tomhle období vyletí strašně vysoko. Naším dočasným útočištěm byl ani ne poloviční dům, bungalov. Neměl ani přímý výhled na moře, ale zato byl nádherně světlý. Jen toho soukromí bylo najednou naprosté minimum. Vlastně žádné. Dokonce i koupelna s toaletou byly od jedné ložnice oddělené jenom prosklenými šoupacími ...
